Od začátku

Mého prvního psa, skotského ovčáka (kolie), jsem dostala po dlouhém přemlouvání od rodičů v roce 1968. Moje touha čtrnáctiletýho dítěte byla tak silná, že jsem obětovala zájezdy k moři, drahé oblečení a nevím co všechno ještě, jen abych mohla pečovat o štěně a posléze o dospělého psa. Vše se mi podařilo,  musím říct, že to bylo "vhození neplavce do rybníka", do kynologického "rybníka". Co se týká krmení, v té době, díky Bohu, granule na našem trhu nebyly, takže jsem krmila masem, dostupným u řezníka a těstovinami nebo rýží. Maso jsem vařila a dávat zeleninu a ovoce psovi nebylo v té době "in". Přestože výživa mého psa nebyla optimální, dožil se 11 let.
Po smrti mé kolie nastala delší pauza, manželství, děti ...atd. o tom ale nebudu psát. V roce 1992 jsem se opět náhodou vrátila na kynologické "pole" tím, že mi byla nabídnuta nalezená, nemocná fena basssethounda. Měla jsem tehdy tříletého syna a tak jsme vyrazili za fenou, vyzkoušet její reakci na dítě. Vše dopadlo skvěle, sympatie na obou stranách rozhodla o tom, že druhý den už byla Bessynka doma. Byla nemocná a naprosto nečistotná, zřejmě žila někde venku, protože neměla problém s loužičkami na koberec. Fenku jsem vyléčila a naučila čistotě během pár týdnů, byla fakt skvělá a velmi oddaná. Časem jsem jí pořídila parťáka opět bassethounda Arise, toho už s PP a zahájili jsme výstavní život. Asi za rok jsem pořídila další přírůstek, fenku bassethounda Happy Jean. Poprvé jsem absolvovala porod a odchov štěňat, což mě naprosto nadchlo. K bassetům jsem ještě pořídila fenu bernského honiče Ellu a s tou jsem zažila úžasné výstavní úspěchy, byla nádherná a dokonce jsem s ní musela složit barvářské zkoušky, což byla podmínka k šampionátu, protože je to lovecké plemeno.
Užila jsem i nadšení z výstavy v Německu ve Straubingu, kde jsme stály "na bedně" na druhém místě v soutěži nejlepších zástupců plemen. Zatím náš největší úspěch. A pak přišly štěňata a celý ten "kolotoč" okolo nich.
Protože to byla doba po revoluci, samozřejmě jsem krmila superprémiovými granulemi nejmenovaných značek za nehorázné ceny. Mí psi je snášeli kupodivu docela dobře.
V té době jsem zažila nejšílenější věc jaká může pejskaře potkat, a sice úmrtí feny Bessy na zhoubný nádor na plicích. Byla jsem s ní v posledních chvílích, bylo to děsný! Dost dlouho jsem se s tím vyrovnávala. Na toto smutné téma ale taky psát nechci. Chci se pomalu dobrat k tématu přechodu krmení z granulí na maso.
V roce 2009 jsem se zamilovala do plemene anglický bullmastif, hlavně proto, že tento inteligentní molossoidní pes nemá příliš velké lovecké sklony a na rozdíl od honičů v lese neutíká. Moji honiči dokázali honit zvěř v lese třeba dva dny!!! Na to jsem neměla nervy. Ale k věci, moji první bullmastifku Sagu jsem krmila granulemi, sice "kvalitními", což jsem si myslela, a taky tomu odpovídala jejich vysoká cena. Dnes už vím, že je zcela jedno, jaké granule psovi dáváte, vše je nepoživatelné "svinstvo". Fena začala trpět urputnými průjmy a kožními záněty, které jsem musela často léčit ATB a dokonce i prednisonem...a tak jsem řekla dost! Přeci fenu nezahubím žrádlem! Vyzkoušela jsem i hypoalergenní granule bez drůbežího masa, bohužel, jsem věřila, že v granulích maso je, ale nemělo to žádoucí účinek, fena měla problémy se zažíváním i s kůží téměř každý měsíc. Začala jsem hledat na internetu články o krmení masem a dověděla jsem se o metodě BARF. V té době už jsem měla doma další štěně BM, fenu Orcu a tak jsem neváhala a obě jsem ihned převedla bez jakýchkoli potíží, na maso. Světe div se, nemoci přestaly, fenám se zlepšila kondice a já byla šťastná.

Žádné komentáře:

Okomentovat